S takovými přáteli už ani nepotřebujeme nepřátele, říká se někdy v mezinárodní politice. Něco podobného si možná myslí izraelská vláda po posledním rozhodnutí amerického prezidenta o zastavení dodávek některých zbraní. Tento krok má znemožnit izraelské armádě podniknout útok na Rafaj, který je podle některých názorů na spadnutí, nebo nyní možná už není oficiálním. Důvodem měly být americké obavy o životy palestinských civilistů v oblasti rozsahu. Jiným nepřiznaným důvodem byly politické zájmy Joea Bidena, který se obává dopadů izraelské operace na své politické postavení před volbami a mimo jiné krátce poté, co 88 demokratických členů kongresu vyjádřilo kritický názor na americkou podporu Izraeli. Věc má i další důležité kontexty. Jedním je očekávaná zpráva amerického ministerstva zahraničí o tom, zda Izraelci používají americké zbraně v souladu s mezinárodními normami. Její publikace byla odložena. Ta minulá, několik týdnů stará izraelská operace schválila. Lze se tedy domnívat, že Biden se svým rozhodnutím o embargu nechtěl dostat do rozporu sám se svými experty. Jeho politickým zájmem je prostě dosáhnout toho, aby Izraelci na rampách nezaútočili. Dalším paradoxním kontextem je skutečnost, že izraelská armáda už operace v rozsahu zahájila, a to dokonce s americkým souhlasem. Jde o obsazení východní části rozsahu, zejména tamního přechodu mezi Gazou a Egyptem. I Američané připustili, že není myslitelné, aby Hamas nadále de facto ovládal východ z Gazy, dovážel si odtamtud nové zásoby a inkasoval poplatky za pašování zboží. Dalším paradoxem je, že vůbec není jisté, zda Izraelci v nejbližších dnech plánovali větší ofenzivu. Biden se však rozhodl udělat velmi viditelný krok, který Izraelcům pomyslně svázal ruce. Embargo se vztahuje nejen na velké bomby, ale ironicky i na sady, které umožňují jejich mnohem přesnější použití v zástavbě. Podle některých zpráv měli Američané zastavit i dodávky munice pro děla a tanky. Biden tím posílá velmi kontroverzní zprávu do světa. Za prvé Hamasu, že je takříkajíc pod americkou ochranou a za druhé všem spojencům, že je připraven jim někdy pomoci, ale jindy podle okolností jim klidně veřejně šlápne na krk. A také to vše ukazuje, jak moc je dnes Jeruzalém závisí na Washingtonu. V samotném Izraeli se ozvala přirovnávání Bidena k Chamberlain Novy, ale i kritika premiéra Netanjahua za jeho dlouhodobé poškozování vztahů s americkou administrativou. Liší se také hodnocení dopadů amerického embarga. Podle některých poškodí izraelskou obranyschopnost i na jiných frontách, podle jiných jde o krátkou pauzu v době, kdy by se armáda stejně ještě nedostala k akci. Bidenova administrativa jedná velmi schizofrenicky. Na jednu stranu zejména zpočátku Izraeli nesmírně pomohla. Teď, když se přiblížila šance zničit Hamas, zařadila zpátečku. Vlastně podobně jako OSN, která bojkotuje izraelský pokus dostat civilisty z oblasti bojů dokonce s podobným odůvodněním, že tím chce zabránit izraelské invazi. USA i OSN tak vlastně používají Kazani jako jakési živé štíty při snaze ovlivnit izraelskou politiku.