EU zvolila vůči rolníkům protestujícími a psích kontinentem cestu ústupků a kompromisů, aby povstání zastavila a uklidila tu, co sice malou, ale životně důležitou profesní skupinu obyvatel. Ministři zemědělství, kteří se sešli v úterý v Bruselu, implicitně uznali, že dosavadní kurz společné zemědělské politiky bude rigidní a zejména vůči soukromě hospodařícím malorolníkům nepřiměřeně náročný a souhlasili se změkčením jeho ekologické podmíněnosti. Významně posílili rozhodovací autonomii vlád členských zemí, které nově dostávají možnost upravovat společná pravidla podle specifických národních podmínek. Ministerstva budou třeba rozhodovat o ochraně půdy podle místních kritérií. Budou smět povolit, aby povinné střídání plodin na půdě nahradila pouhá rozmanitost pěstovaných plodin. Farmář napříč Evropou už nebudou muset sázet stromy, vytvářet meze, remízky či mokřady jako podmínku pro získání evropských dotací. Jejich jedinou povinností bude stávající krajinotvorné a ekologické prvky chránit a zachovat. Pokud se pustí do jejich vytváření nebo nechají část půdy ležet ladem, získají nárok na zvláštní prémii. Tyto úlevy umožní farmářům dosahovat vyšších zisků, objektivně však neprospějí evropskému životnímu prostředí ani krajině. Však také ekologické organizace proti ústupkům unie rozhodně protestují, ale ministři šli ještě dál. Malé farmy do 10 ha nebudou muset ekologická hlediska dodržovat a hlásit už vůbec vzhledem k tomu, že tyto farmy představují sice jen 10 % zemědělské plochy, ale celých 65 % všech hospodářství v Unii. Bude to znamenat značnou úlevu nejen pro samotné sedláky, ale také pro ministerstva a celý složitý systém kontroly. Zemědělská revolta trvá ve většině zemí EU už čtvrtý měsíc. Má řadu prolínajících se motivů, jejichž síla je v jednotlivých státech odlišná. Společným jmenovatelem je zdražování zemědělské výroby vyvolené inflací, zejména růstem cen energií. Všichni trpí poklesem cen některých plodin, zejména obilí na světovém trhu, které je dáno jak dobrou loňskou úrodou, tak dumpingovými cenami praktikovanými záměrně Ruskem při vývozu do třetích zemí. Proti těmto jevům EU zmůže jen málo. Ceny potravin na globálním trhu vždy kolísali a kolísat budou v závislosti na počasí a úrodě. Evropští rolníci přitom mají tu výhodu, že tučné dotace, zejména přímé platby, jim plynou do kapes bez ohledu na objem vypěstované produkce. Nejde tedy o otázky života a smrti, ale o výši zisku, kterou její hospodaření generuje. EU je ve výrobě potravin soběstačná, loni jich vyvezla za více než 65 miliard eur. Na tomto pozadí se protesty farmářů jeví spíše jako chování rozmazlených dětí, se kterými si unie neví rady. Ustupuje jim dokonce i pokud jde o dovoz plodin z válčící Ukrajiny, pro kterou je to přitom klíčový zdroj příjmu. Evropští zemědělci prostě mají značný vliv i potenciál a těší se tradičnímu souznění konzervativní i krajní pravice. Těchto trumfů dokáže část z nich využívat ve svůj prospěch, zvláště ve vypjatějších předvolebních obdobích, jako je to nynější.