Ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažkem připravuje novelu trestního zákoníku. Její původní smysl zněl ne zavírat lidi do vězení za bagatelní trestnou činnost. České věznice jsou přeplněné a při hromadném ubytování vězňů existuje vysoké riziko kriminální infekce. Místo aby se vězni učili žít bez kriminality poctivě, jeden od druhého se učí, jak trestné činy páchat. Výsledek? V Česku máme díky zastaralému vězeňství obří recidivu. Uvádí se, že až 80 % odsouzených se do kriminálu znovu vrací. Generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis loni v srpnu řekl právu, že část odsouzených za mříže nepatří. Je třeba se zamyslet nad tím, koho soudy posílají do vězení a jestli je to u všech opravdu nutné. Mluvil o muži, který byl potřetí ve vězení. Od soudu dostal tři měsíce za to, že v obchodě ukradl čokoládu a sušenky v hodnotě 116 korun. Je to dlouhodobý uživatel omamných látek. Jaký smysl má takový trest? Za tři měsíce se člověk ve vězení nezmění. Michailidis neuznává krátké tresty. Řešení vidí v odborné péči spojené s povinností provinilců pobývat v nějakém komunitním zařízení, kde vládne režim velmi vzdálený pobytu za mřížemi. Problémem není jen věznění, ale i návrat propuštěných do společnosti. Komplikuje ho nedostupné bydlení a složité hledání zaměstnání. Vězni taky nevědí, jestli a kdy budou podmíněně propuštěni. Pak je ale těžké na odchod na svobodu navázat pomoc sociálních pracovníků. Podle expertů vybrané části novely k nižšímu počtu vězňů skutečně povedou. Pomůže například snížení postihů opakovaných krádeží nebo částečná dekriminalizace neplacení výživného. To je krok dopředu. Novela ale mění i další části trestního zákoníku. V nich už nejde o snížení počtu vězňů. Podle expertů, ale i kupříkladu podle Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství je nebezpečně vstřícná k pachatelům hospodářské kriminality. Zajímavé, o koho má také resort pod Pavlem Blažkem starost. Snižovány jsou některé sazby v oblasti hospodářské kriminality. Mnohem volnější jsou pravidla pro ukládání alternativních trestů, také podmíněného nebo peněžitého trestu. Pokud novela v této podobě projde, tresty bez odnětí svobody bude možno ukládat i u deliktů s vysokou společenskou škodlivostí. U podvodů a korupce to nyní nelze. Přitom už dnes jsou tzv. bílé límečky, tedy vlastníci či manažeři firem nebo vysocí úředníci státu, do vězení posílání jen výjimečně, když škoda přesáhne jistou mez. Při škodě nad 10 milionů korun soud nyní trestá sazbou pět až 10 let. Nově bude trest víc než dřív záviset na volné úvaze soudců. Každý z nich může dát přednost jiným parametrům a bohatí se budou moci z trestu odnětí svobody snadněji vykoupit. Kam se pak po děje? Rovnost před zákonem? Chudí a chudší půjdou sedět, bohatí tomu utečou. Přitom už případy jako kauzy okolo Čapího hnízda či otrava řeky Bečvy otřásají důvěrou v českou justici.