Pojem konstruktivní opozice zní lehce utopisticky jako přání otcem myšlenky nebo či její protimluv. A v praxi lze pozorovat a loajální chování opozice vůči vládě spíše jen v obecně vypjatých situacích. Nicméně slovník cizích slov říká, že konstruktivní opozice prezentuje kritický odstup i nadhled, avšak současně doporučuje optimalizaci řešení dané problematiky. To zní rozumně a ovšem nezbytně předpokládá dialog. Jenže na ten se současný hlavní český opoziční subjekt rozhodl rezignovat po konfliktu nad výkladem debaty na téma důchodové reformy u prezidenta, kdy zástupci ano dodatečně a po zásahu schůzky nepřítomného předsedy Babiše začali tvrdit, že se zásadním východiskem, totiž nezbytností prodloužit věk odchodu do důchodu, nesouhlasili. Odmítají písemný zápis z hradní kanceláře a dokonce se objevilo komické vysvětlení, že prý při jednání nebylo dobře slyšet a rozumět. A následovalo prohlášení, že s vládou cituji nemá smysl pokračovat v jakýchkoliv dalších jednáních strategického charakteru v hospodářské a sociální oblasti, a to ani za účasti pana prezidenta. Před necelým rokem, konkrétně počátkem června, se však Andrej Babiš účastnil trojstranného rokování u hlavy státu s premiérem ohledně zahraniční orientace státu a vyjadřoval nad tím potěšení. To ovšem nebylo před volbami jako nyní. Nejprve do Evropského parlamentu a na podzim do krajských zastupitelstev a samozřejmě i před všeobecnými příští rok. Ano, zřejmě usoudilo, že je třeba se od vlády maximálně distancovat a jakékoli rozhovory utnout. Doposud si ale veškeré opozice naopak vždy stěžovali, že s nimi podstatné věci vlády nekonzultují a jedou čistě po svém. Ale když vláda vyzve k rokování, je odmítnuto. Co by nesmyslné s poukazem na pasáž projevu Petra Fialy během kongresu ODS, že změny v penzijním systému koalice prosadí, i kdyby měla ve sněmovně bůhvíjak dlouho bivakovat. Ovšem teprve poté, co k nějakému konsensu s opozicí nedojde. A jelikož ten je aspoň prozatím v nedohlednu, hnutí ANO tím patrně svému elektorátu sděluje, že až se vrátí k moci, tu vy by vakuovanou reformu, podle mnohých expertů stejně jen částečnou, zase promptně zruší a vůbec nebude se s vládou bavit o ničem. Jistě, nutit k tomu hnutí ANO nikdo nemůže, ale pokud příští vládu nakonec nesestaví, a to se stát může, zůstane platit cosi, co při tom ho mohlo aspoň částečně ovlivnit. V roli konstruktivní opozice, jíž se ale radikálně zřekla, jakoby mu na výsledku vlastně nezáleželo.