Pokud chtěla politická strana TOP 09 přitáhnout k sobě pozornost poté, co se v průzkumech pohybuje na minimu zisku voličských hlasů, jistě se jí to podařilo. Ministryně vlády pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová, do této chvíle opravdu spíše neviditelná, je po své ohlášené demisi na vrcholu zájmu médií a ty se oprávněně ptají, co vlastně vede stranu k její výměně a proč rovnou nepředstavila, kdo nastoupí po ní. Politický dopad tak není zrovna takový, jaký by si strana pro svou budoucnost představovala. Asi je logické, když padá ve voličské podpoře, že je třeba něco udělat. Pokud je to strana vládní, tak vyměnit ministry. Jenže TOP 09 nemusí jednat pod tlakem, je stále členem koalice spolu, která jí zajišťuje existenci. Je samozřejmě nutné této koalici něco přinést. Pokud bude strana jen do počtu, objeví se otázka, proč tam vlastně je, ale přesto není na místě zkratovité jednání. Záhy po oznámení demise se totiž ukázalo, že ministryně sice mediálně opravdu ne příliš známá, není zcela bez výsledků na to, že její politické postavení není silné, jak se ukazuje, a že nedisponuje ani nijak velkým aparátem, protože bez ministerstva dokázala nastartovat četné projekty a získat důvěru akademické obce, rektorů univerzit, Akademie věd i třeba Svazu průmyslu a dopravy. Sám premiér vlády Petr Fiala ji pochválil za propojování výzkumu a praxe. A nepůsobilo to jen jako zdvořilost. Pokud tedy ministryně nějaké úspěchy přece jen měla a jen je neuměla prezentovat, pak by od mateřské strany bylo možno očekávat spíše pomoc v tomto směru než výměnu. Dávalo by to smysl snad jen tehdy, kdyby strana měla okamžitě připravenu nějakou obecně uznávanou, populární a maximálně kompetentní osobnost, která by dokázala dosažené ihned zúročit. Nikoho takového ale strana nepředstavila a jeví se to spíše tak, že narychlo hledá, přičemž zmiňované možnosti nedávají žádné naděje pro větší zviditelnění politicky i materiálně slabého ministerstva bez úřadu. To totiž bylo zřízeno nově Fialovou vládou a už zpočátku budilo spíše podezření, že jen účelovým křeslem pro mnoho člennou koalici. Na druhé straně bylo ale jakýmsi symbolem, že věda, výzkum a inovace jsou pro vládu opravdu prioritou. To ale bylo v příkrém rozporu s občasnými diskusemi o úsporných opatřeních i v této oblasti, proti kterým se ministryně musela i ohrazovat. Možná právě proto nakonec nebyly tak příkré, takže váha ministerstva se snad přece jen vyplatila. Výměna v jeho čele působí tak poněkud amatérsky, jako by snad důvody byly přece jen nějaké jiné, než jsou uváděny, včetně nějakého vnitrostranického sporu, který často bývá zastírán vznešenými pohnutkami. Jenže TOP 09 je nyní ve stavu, že si nic takového nemůže dovolit. A asi by ji nezachránilo, kdyby do funkce vědeckého ministra teď přišel třebas i samotný Winston Churchill. Jejími opravdu viditelnými představiteli jsou nyní zejména její předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. A je otázka, zdali to straně nějak výrazně pomáhá. Už jen to, že předsedkyně strany neobsadila vládní funkci, ale parlamentní, je neobvyklé. Jako předsedkyně PS musí být přece jen trochu nadstranická a rozhodně nejde o vhodný post pro vytvoření jasného stranického programového profilu. Místopředseda strany válek pro změnu spravuje politicky velmi nevděčný a odborně obtížný resort a některými svými kroky i výroky zavdává občas důvod k ironickému dotazu, zdali by nebylo pro stranu snad lepší, kdyby on byl radí neviditelný. Problém TOP 09 je asi obecnější, než je jedna ministryně, co měla podle svých slov málo lajků. Strana vznikla oddělením se od původní KDU-ČSL a zaujala nepřehlédnutelnými osobnostmi a odvahou věci pojmenovávat pravými jmény. To nyní už pominulo a nový prostor pro sebe nenašla. Koalice spolu je pro ni spásná a důležitá, ale dlouhodobě to nestačí. Podivný způsob výměny ministryně svědčí o tom, že strana dále tápe.